Vůl a prvňáček

Povídky z jedné a druhé kapsy - kapsářské příhody.

Ptá se ve škole učitelka, kdo unese kolik melounů. Hlásí se pár dětí, mezi nimi i Pepíček, ale toho učitelka nevyvolá, protože to je známý sprosťák.
„Tak třeba ty, Mařenko.”
„Já unesu jeden.”
„A jak to uděláš?”
„Dám si ho pod rameno.”
„Unese někdo víc než jeden meloun?”
Pořád se hlásí Pepíček a pár dalších.
„Tak třeba ty, Kačenko.”
„Já unesu dva. Jeden si dám pod levé a jeden pod pravé rameno.”
„Unese někdo víc než dva melouny?”
Už se hlásí jen Franta a Pepíček, a tak učitelka vyvolá Frantu.
„Tak co, Franto, kolik uneseš melounů?”
„Tři.”
„A jak?”
„Jeden si dám pod pravé rameno, jeden pod levé a třetí si napíchnu na ptáka...”
Učitelka se rozčiluje, že je i Franta tak sprostý a ptá se, jestli někdo unese víc než tři melouny. Už se hlásí jenom Pepíček, a tak ho učitelka vyvolá.
„Tak kolik jich, Pepíčku, pobereš?”
„Pět.”
„Marjá panno, jak to uděláš?”
„Jeden si dám pod pravé rameno, jeden pod levé rameno a na ptáka si napíchnu Frantu, kterej pobere tři...”

Slepé střevo poznáme podle bílé hůlky a černých brýlí.

184 n.l. bylo v Číně povstání Žlutých buranů, ehm, turbanů.

Dance club je klub pro návštěvníky z Dánska.

„Dežo, Dežo,” povzdechla si beznadějně kantorka. „V osmé třídě už bys mohl vědět, že kefír je mléčný výrobek, a ne nějaký bratranec katarského emíra!”

„Znáš nějaké podstatné jméno hromadné, Dopito?”
„Doprava.”
„Proč myslíš, že je doprava hromadné podstatné jméno?”
„Je přece Městská hromadná doprava...”

Zpívají děti ve škole píseň o mašince.
„Proč nezpíváš, Pepíčku?”
„Znám truchlivou verzi: Ta pitomá mašinka zajela nám tatínka, zajela ho po ránu, když se vracel po flámu, přejela ho přes prsa, u nás nikdo neplesá.”

Stanice metra Rajská zahrada se tak jmenuje, protože tam žili Adam a Eva.

„Pepíčku, proč jsi přišel do školy pozdě?”
„Měl jsem jít na ryby, ale otec mě nevzal.”
„Správně udělal, dobře ví, že škola je na prvním místě a až pak všechno ostatní.”
„Ne, prosím, červů bylo málo a otec povídal, že by pro dva nevystačili.”